Světová výstava v Chicagu se stala inspirací pro projekty zkrášlení a obnovy amerických měst. Jedním z prvních příkladů bylo vytvoření monumentálního jádra Washingtonu, které začal v roce 1902 prosazovat senátor James McMillan. McMillanův plán počítal s narovnáním klikatých cest vedoucích parkem v západo-východním směru a s vykácením lesa, který v té době pokrýval plochu celého Mallu a bránil průhledům. Na severní a jižní hranici rozlehlého trávníku měla vyrůst neoklasicistní muzea a na jižní hranici s řekou Potomac (East Potomac Park) měl vzniknout rekreační prostor se sportovišti a místo pro památníky věnované Otcům zakladatelům nebo jiným významným osobám. Zrušením viktoriánského parku se měl prostor mezi Kapitolem a Bílým domem přiblížit monumentalitě původního plánu francouzského urbanisty Pierra L'Enfanta z konce 18. století.
Následovala smršť nových staveb v historizujícím stylu. V roce 1910 byla dokončena neoklasická budova Muzea přírodní historie, jehož sbírky se přestěhovaly z původních prostor Zámku (Smithsonian Institution Building, The Castle). Na druhé straně přílivové nádrže (Tidal Basin) vznikl Jeffersonův památník, pro jehož předlohu využil architekt John Russell Pope římský Pantheon. Válečný památník vojákům z Washingtonu, kteří se účastnili první světové války (District of Columbia War Memorial), získal podobu dórské svatyně s kruhovým půdorysem. Zednářský Dům chrámu (House of the Temple) na Šestnácté ulici severozápadně, za který Pope dostal v roce 1917 ocenění od Ligy newyorských architektů, se podobá Mauzoleu v Halikarnassu. Nová renesance se nevyhnula ani vzdálenějším částem Washingtonu. V roce 1910 byl na severu města v oblasti známé jako Meridian Hill založen nový park, jehož dominantou se stal neorenesanční kaskádovitý vodopád s třinácti oddělenými nádržemi, a na Thomasově náměstí (Thomas Circle) vznikl podle Popeova návrhu protestantský kostel National City Christian Church s průčelím ve stylu Pantheonu a neoklasicistní věží s renesančními a barokními prvky.
(Skrytá logika zkrášlovacích spolků: Architektura je buď krásná/ ušlechtilá/ harmonická/ důstojná/ uspořádaná/ dobrá, nebo špatná. V krásné/ ušlechtilé/ harmonické/ důstojné/ uspořádané/ dobré architektuře se lidé cítí krásně/ ušlechtile/ harmonicky/ důstojně/ uspořádaně/ dobře, v špatné špatně. Krásná/ ušlechtilá/ harmonická/ důstojná/ uspořádaná/ dobrá architektura vychází z časem prověřených tvarů a forem. Čím jsou formy a tvary starší, tím jsou prověřenější. Proto časem prověřené tvary a formy tvoří základ krásné/ ušlechtilé/ harmonické/ důstojné/ uspořádané/ dobré architektury, ve které se lidé cítí krásně/ ušlechtile/ harmonicky/ důstojně/ uspořádaně/ dobře.
Stačí jen málo, aby se ze vší té krásy stalo Piranesiho vězení.)
